CELOSVĚTOVÉ SETKÁNÍ MLÁDEŽE V LISABONU

Celosvětové setkání proběhlo i s naší nemalou účastí, z děkanátu nás jelo 22! Níže si můžete přečíst dojmy některých z nás a také se podívat na fotky 😉

Jsem rád za to, že jsem mohl zažít už druhé celosvětové setkání. Je to už 7 let, co se početná výprava z přerovského děkanátu vydala do nedalekého Krakova. Letošní Lisabon už byl trochu výzva, jak po stránce finanční, tak třeba po cestovní, někteří poprvé letěli letadlem. Z děkanátu jsme jeli po více skupinách, někteří na vlastní pěst. Část se rozhodla využít cestu a navštívit více míst v Portugalsku a dalších státech. Co jsem napočítal, z našeho děkanátu se setkání zúčastnilo 22 mladých. Z celé Republiky to pak bylo přibližně něco přes 3000. Podrobnější popis setkání nechávám na Anežce v dalším článku. Jen bych napsal, že ačkoliv jsme na setkání zažívali slušnou dávku nekomfortu: slunce, hluk, řady, davy, prach..., špatnou náladu vždy dokázala přebít radost, nadšení a prostě pohoda, kterou si dokážou mladí vytvořit. Osobně pro mě bylo setkání impulzem ve vztahu k Bohu. Věřím, že i pro další.

Adam Kopec

Přiznám se. Toto je už asi dvacátý pokus o napsání článku. Předem upozorňuji, že nezvládám do pár řádků napsat to všechno, co jsem během Světových dnů mládeže v Lisabonu zažila. Přesto mi nezbývá nic jiného, než se pokusit je alespoň trochu přiblížit. Byly nepopsatelné a odnáším si z nich spoustu věcí. Například to, že Bůh má vše ve svých rukou a že se o mě postará v každé situaci!

Měla jsem tu možnost jet už na "Dny v diecézích", které předcházely samotným Světovým dnům mládeže. Podařilo se mi šťastně dorazit do diecéze Porto. Po celodenním cestování jsem s radostí uvítala jakékoliv místo na spánek, a to i uprostřed haly plné lidí. Organizace ze strany Portugalců vypadala mnohdy docela zmateně, ale nakonec se všechno nějak zvládlo a program jsme si užili, jak nejvíc to šlo. Dopoledne jsme měli možnost zúčastnit se aktivit, které nám hostící farnost připravila a odpolední program se odehrával v samotném srdci portské diecéze – v Portu. Poznávali jsme město, ztišili se v modlitbě v mnoha krásných kostelích, dali si dobré jídlo, potkávali mladé poutníky z různých koutů světa, seznamovali se a taky pořádně nahlas zpívali ve vlaku. Mohli jsme také navštívit různá muzea, koncerty, zajímavá místa, nebo jen tak v klidu posedět v nějakém parku. Večer jsme se vraceli zpátky do farností, kde nás po večeři čekal další program (například promítání filmu nebo párty). Důležitým bodem bylo slavení sobotní mše svaté v Portu, kde se sešli všichni poutníci, které portská diecéze hostila. Bylo fascinující vidět poprvé v životě naživo tolik mladých lidí z různých států světa pohromadě a slavících mši svatou. Poslední den jsme strávili ve farnosti, kde jsme byli ubytovaní. Dopoledne jsme společně s portugalskými farníky slavili mši svatou a odpoledne byl připraven program – DJ, hudba místních folklorních skupin a také občerstvení.

Následující den jsme vyrazili do Lisabonu. Cesta byla dlouhá, ale nakonec jsme (i přes možné omrzliny z klimatizace v autobuse) zdárně dorazili. Dostalo se mi podobného ubytování jako v Portu. Pár rozdílů se ale přece jen našlo. Například nezvyklý hluk přistávajících letadel nebo teplá sprcha. Proběhlo šťastné shledání s dalšími poutníky z České republiky, kteří na "Dnech v diecézích" nebyli a dorazili až na hlavní program. Další dny se dopolední program odehrával v českém národním centru. Přichystaná byla katecheze, nádherný hudební doprovod, možnost svátosti smíření, a nakonec nesměla chybět ani česká mše svatá. Obědy a večeře byly řešeny pomocí QR kódu, který dostal každý účastník a který platil do vyznačených restaurací. Nejprve jsme si však museli vystát dlouhou řadu, než se k nám jídlo dostalo. Odpolední program nabízel spoustu pestrých aktivit po celém Lisabonu. Například poznávání památek, ztišení se v kostelích nebo naopak zpívání z plných plic na jednom z koncertů. Nabídka byla rozhodně pestrá a nebyla šance stihnout všechno.

Důležitým okamžikem byl také příjezd a vítání papeže Františka. Pokud jsem si myslela, že na mši v Portu bylo lidí hodně, tak jsem se mýlila. Tady jich bylo daleko více, což mi vyrazilo dech. Prožili jsme také nádherně ztvárněnou křížovou cestu. Dalším důležitým dnem byla sobota, kdy jsme se všichni vydali na pouť do parku Tejo, kde měla být večerní vigilie. I přes jednu nepříjemnost s mým kolenem jsme v obrovském vedru dorazili na místo. Viděli jsme plac plný lidí a stín nikde. Pak ale přišla obrovská radost, když jsme dorazili do našeho sektoru, který se nacházel pod vysokým mostem, kde byl stín! Vigilie byla krásná – přes milion lidí klečících a modlících se v tichu před Nejsvětější svátostí. Ráno, po noci strávené v prachu pod mostem, nás čekal luxusní budíček a následně závěrečná mše svatá s papežem Františkem. A cesta domů.

I když to často bylo náročné, bylo to krásné. Zažila jsem tolik nádherných věcí, které se sem ani nevejdou! A jsem za ně vděčná! Nedokážu sem vypsat jen některé, protože pak bych musela napsat všechny. Je jich opravdu hodně. Děkuji Bohu, že jsem to mohla zažít!

Anežka Jurečková