DĚKANÁTNÍ SETKÁNÍ MLÁDEŽE

Plakátek na akci
Plakátek na akci

I přes přitvrzující se koronavirová opatření nezabránilo nic tomu, aby se uskutečnila největší akce tohoto roku - Děkanátní setkání mládeže v Dřevohosticích. Setkání proběhlo zejména v sobotu, 20.11., ale předcházel mu již večer chval konaný v pátek, kterého jsem se nezúčastnila, a proto nemohu ocenit jeho jistě nedocenitelnou krásu.

V sobotu v dopoledních hodinách se tedy do Dřevohostic sjelo různými dopravními prostředky, od autobusů až po vlastní nohy, asi padesát nadšených mládežníků ze známých i neznámých končin našeho krásného děkanátu. První kroky každého účastníka vedly k malému altánku, kde probíhala registrace. Poté byl každý účastník opatřen jmenovkou a následovala seznamovací aktivita. Po jejím skončení naše kroky vedly do kostela sv. Havla, kde proběhla první přednáška od Věrky Zdražilové, která nám popsala nejen své cestování po místech naší malinké, ale o to krásnější planety, ale také svůj životní příběh a cestu k Bohu. Po krátké přestávce jsme se vrátili do vskutku výborně vytopeného kostela, kde nás čekala snad ještě lepší přednáška od manželů Adamíkových, kteří za relativně krátkou chvíli stihli popovídat nejen něco o sobě, ale i o strastech a radostech manželství a rodičovství a také zodpovědět všechny otázky. Následovala obědová pauza, kde jsme si mohli pochutnat na vlastním obědě, ale i na čaji, který připravili velice obětaví animátoři a vzhledem k mrazivému počasí jim za to patří velký dík. Po obědě se někteří z nás odebrali na Hru o život, já se ale vrátila do tepla kostela a vyslechla přednášku přerovských misijních sester o jejich působení v Ghaně a na Filipínách. Přednáška s sebou přinesla spoustu dojemných a často pro nás nepředstavitelných situací, a ještě více fotek, při jejichž zhlížení jsem si uvědomila, že bychom si měli rozhodně vážit země, ve které žijeme. Přednáška skončila a setkání nemohlo být zakončeno rozhodně jinak než sportovní aktivitou. Tou se stal velice netradiční sport čutbol, jehož pravidla si již nyní nepamatuji, rozhodně si pamatuji ale to, že jsem si jej neskutečně užila, a to i přesto, že nejsem úplně zdatný sportovec (naštěstí tým, ve kterém jsem měla tu čest hrát ano). Jakmile kostelní hodiny odbily patnáct minut po čtvrté hodině, odebrala se celá skupina opět do našeho útočiště před chladnými povětrnostními podmínkami, kde jsme si vyslechli informace o plánovaných akcích a následovala velice krásná mše s biskupem, který nás povzbudil před blížící se adventní dobou. S kostelem sv. Havla a všemi ostatními známými či nově nabytými kamarády jsme se rozloučili krátce před šestou a naše kroky a další dopravní prostředky nás dopravily zpět do našich domovů.

Celé setkání bylo opravdu krásné, naplněné Boží atmosférou a poskytlo nám jistě spoustu chvil vyplněných smíchem, povídáním, ale i zamyšlením nejen nad tématy přednášek. Velký dík patří nejen všem zúčastněným, ale i animátorům, kteří vše dokázali skvěle zorganizovat, i přesto, že na poslední chvíli došlo ke změnám v programu díky nynější nelehké situaci. Věřím, že setkání nepovažuji za vydařené pouze já a v následujících letech se takto sejdeme znovu.

Eliška Pizúrová

Na tomto odkaze zde najdete všechny fotografie z Děkanátního setkání mládeže

Několik fotek z Děkanátního setkání mládeže