VÝLET DO NEZNÁMA

V sobotu 16. května se skupinka 14 odvážlivců vydala na Výlet do neznáma i v těchto neobvyklých podmínkách v době koronaviru. Sešli jsme se už v 7:30 na vlakovém nádraží, kde jsme se dozvěděli, že naše cesta bude směřovat do Luhačovic. Po hodině a půl jsme dojeli na místo, kde začínal náš výlet. Když jsme procházeli městem, někteří účastníci sice žadonili, abychom se na výšlap vykašlali a místo toho zašli do čokoládovny, ale organizátorky však byly neoblomné😊, a tak se těchto pár jedinců muselo smířit s tím, že se bude pokračovat v naplánovaném výletu.

Celou cestu spousta z nás vedla zvláštní diskuse a smích některých zúčastněných nám stále dodával sílu. Organizátorky nás sice krmily tím, že se půjde prakticky po rovince, ale když jsme stáli pod prvním kopcem, všem nám bylo jasné, jak asi terén bude vypadat.

Většina cesty vedla lesem, kde ještě po dešti z předešlých dnů zůstaly kaluže a bahno. Takže to občas i pěkně klouzalo a někteří dokonce políbili Matičku zemi😊.

Asi okolo půl dvanácté jsme došli do cíle, do Maleniska u Provodova. Tam pak v poutním kostele Panny Marie Sněžné následovala mše svatá s otcem Zdeňkem, který tam za námi přijel autem.

Po mši jsme venku za krásného počasí poobědvali a chvíli poseděli. Kdo chtěl, mohl si ještě na cestu zpět dolít vodu z tamního pramene, která by měla být dle legendy léčivá. Na cestě zpět do Luhačovic jsme mohli vidět krásnou přírodu, tohle v Přerově opravdu nenajdeme. Po celkovém počtu ušlých kilometrů (23) jsme nasedli na vlak, kde jsme celou cestu zpívali s doprovodem kytary nejrůznější písně.

Okolo šesté hodiny jsme dorazili zpět do Přerova, kde jsme se po krásném, ale i poměrně náročném dni rozloučili.

Dája Rychtová, účastnice

Po delší koronavirové odmlce se animátoři zdejšího děkanátu opět přihlásili o slovo. A to tentokrát s Výletem do neznáma. Doposud byla tato akce pouze v režii mužů. Chtěly jsme tedy dokázat, že i my, animátorky, zvládneme organizaci levou zadní.

Již před výletem panovaly jisté pochyby, zda jsme schopné dovézt všechny účastníky ke zdárnému cíli a zda neskončíme někde v půli cesty mezi Čekyní a Brodkem. Chlapci se nás taktéž pokoušeli vyvézt z míry svými všetečnými otázkami včetně toho, co si mají vzít na sebe. My jsme se ale nedaly a na vše jsme jim s úsměvem odpovídaly.

Sraz byl stanovený v 7:30 hodin na nádraží. Vlakovém. V Přerově. Sešlo se nás tu celkem 14, z toho tu byli jedinci, kteří se na Výlet nepřihlásili a celou noc doufali, že je vezmeme sebou, a pak tu byli, vlastně nebyli, tací, kteří se sice přihlásili na poslední chvíli, ale nakonec nedorazili. Zakoupili jsme jízdenku na vlak a hurá směr azimutem 148°. Vlak nás dovezl až do Luhačovic, kde jsme kolečka vyměnili za nožičky. Chvílemi jsme šli do kopce, pak zase z kopce, pak do kopce a zase z kopce, až jsme nakonec došli na Malenisko. Malenisko je mariánské poutní místo, kde je kostel Panny Marie Sněžné s obrazem Matky Boží kojící. Po odsloužené mši a malém posilnění v podobě našich obědů od maminek, jsme se vydali zpátky do Luhačovic. Tentokrát však už jenom do kopce a pak z kopce. V Luhačovicích jsme pak naše spálené kalorie nahradili těmi novými v podobě vanilko-karamelové zmrzliny, nastoupili jsme na vlak a vydali se zpátky do Přerova, tentokrát pod azimutem 332°.

Káťa Stojanová, organizátorka

Několik fotek z Výletu do neznáma...