VÝLET DO NEZNÁMA

Sobota 11. května byla ve znamení výletu do neznáma. Jako absolventka prestižního gymnázia jsem moc dlouho neváhala a večer před odjezdem usedla k počítači se snahou vygooglit, kdepak asi to "neznámo" leží. Odjezdy ranních spojů směr Ostrava, Brno a Olomouc mi moc nepomohly, a tak mi nezbývalo nic jiného, než si sbalit batoh, namasírovat nohy a nastavit budík.

Ráno se nás sešlo osm statečných. Z Přerova jsme vyjeli autobusem směr Karlova Studánka. Povětrnostní podmínky byly velice příznivé. No, posuďte sami: okluzní fronta 356 42, 359 44, 360 30, teplá fronta: 350 38, 345 34, 341 33, výška, tlak, teplota, rosný bod­: 570, 954, 7,6, 3,6, 2760, 725, 9,9, +18. Lepší počasí jsme si opravdu nemohli přát! Nemohli jsme se tedy dočkat, až vystoupíme z autobusu, ve kterém se mísil těžký vzduch s odérem paštiky jednoho z účastníků, a nadechneme se čerstvého horského vzduchu hned za výfukem autobusu.

Neušli jsme ještě ani metr a někteří z nás už prohlašovali, že jsou zpocení jako "vrata od chlíva". Nebrali jsme však na ně příliš ohled a vyrazili jsme za "neznámem". Cestu jsme si zkrátili modlitbou růžence - pro někoho to byla premiéra, u někoho bylo místy podezření i na derniéru. S pomocí Boží jsme nakonec však všichni dorazili na Anenský vrch ke kostelu sv. Anny, živi a zdrávi. Zde nás nečekalo pouze občerstvení pro tělo ve formě svačinky, ale také občerstvení pro duši ve formě mše svaté s naším milovaným přerovským kaplanem. Ten pro jednou zvolil kázání "à la" minisukně, tedy krátké a přiléhavé.

Po mši jsme se již vydali na cestu zpátky. Ta spíše připomínala deskovou hru "Dostihy a sázky". Doběhneme na vlak čas? Stihneme ho? Co myslíte?

Stihli jsme ho! Do Přerova jsme poté dorazili po náročném výletu unavení, o pár kilo lehčí a s hlavou plnou krásných vzpomínek nejen na tento den.

Káťa Stojanová

Několik fotografií z Výletu do neznáma