MODLITBY MLÁDEŽE - OFFICIUM DIVINUM

Druhý pátek v měsíci únoru jsme opět mohli prožít modlitby mládeže, tentokrát slavením nešpor z denní modlitby církve, tzv. breviáře v trochu slavnostnějším provedení s kadidlem...

Plakátek na únorové modlitby mládeže "officium divinum"

Tichým podvečerem se k zemi snášely drobné kapky a malé kousíčky smogu. Značka marně přikazující zákaz zastavení povrzávala ve větru a snad se i bála, že ji někdo zcizí a prodá. Tmou kráčelo několik postav a mířily k matně osvětlené siluetě kostela sv. Vavřince. Najednou se ozvala rána - to jeden z nich netrefil dveře a zvěčnil do jejich části otisk svého komba. Pak se všechny stíny zanořily dovnitř chrámu a poté již jen cvrlikání houslí a dunění kytar a cajonu prozrazovalo, že dnes po čase zase začaly přerovské modlitby mládeže společnou mší svatou, kterou mládež i hudebně doprovázela. Uběhnula asi hodina a nejen hudebníci se najednou hnali ven jako žáci po posledním zvonění. U kostela se začali mladí rojit jako prodavači náramků a klobouků na pláži. Společně se pak dav vydal ponurým městem do kostela sv. Michala a cestou se všichni činili, aby město už nebylo ztichlé. U dveří starobylého chrámu zachrastily klíče a zástup se nahrnul dovnitř rychlostí člověka dobíhajícího autobus do práce. Přední lavice se zaplnily a poté se již začaly ozývat v pravidelném rytmu slova modlitby. Večerní chvály zněly kostelem a shrbené postavy v lavicích připomínaly mnichy, u kterých lze kořeny denní modlitby církve vysledovat. Chrám prostupovaly nejen v modlitbě spojené hlasy mladých, ale také i vůně kadidla, neboť modlitbě předsedal známý milovník vonné pryskyřice kaplan Zdeněk Mlčoch. Čas na kostelních hodinách odbíjel osmou, když požehnání a dvě písně ukončily večerní chvály. Nyní byl čas vyrazit s občerstvenou duší občerstvit i tělo. Na Sonusu se díky jedné nejmenované Marušce již skvěla na talířích taková hostina, že by se za takové jídlo nemusela stydět ani Marta, když hostila ve svém domě Pána Ježíše. Účastni společného agapé jsme vyslechli ohlášky mládežnických akcí a poté se zapojili do ztvárňování pasáží z Bible. Nakonec čas dozrál jako malina a bylo třeba vydati se zpátky do svých domovů. K zemi se dál snášely drobné kapky i malé kousíčky smogu a Přerov znovu upadal do své tiché noční letargie. Přece tu ale něco bylo jinak. Městem se od Sonusu pohybovala malá světýlka. Při bližším pohledu se zdálo, že to září něčí úsměvy. A nebo snad srdce?

Rosťa Brhlík